freya

Píše se to těžce, ale napsat to chci, protože si to zasloužíš.
Dnes nás navždy opustila naše úžasná barzojka Freya. Vím, že spousta z vás měla tu krásnou možnost ji poznat a znát osobně, proto se mnou určitě rádi zavzpomínáte. Ale už teď vím, že to bude trochu delší povídání...

Má barzojí lásko, moje ségra tě ke mě přivedla, abys mi pomohla vyléčit zlomené srdíčko ze ztráty jiného pejska, chvilku nám to trvalo, ale dokázala jsi to se ctí tobě vlastní a stala se z tebe jedna z nejdůležitějších součástí mého života.

Jako mladá holka jsi byla ztřeštěná a splašená jak kobylka a občas jsi té volnosti potřebovala krapet víc, než jsem ti byla schopná dopřát. Dnes už s úsměvem vzpomínám na to, jak jsem tě jednoho mrazivého dne naháněla přes celou Štěpánku, utekla jsi z domu tak rychle, že jsem si stihla jen nasadit bačkory a pelášila za tebou sněhem. Nebo když jsem se rozhodla odjet na letní festival bez tebe a nechat tě v dobrých rukách mé mamky. . Asi se ti ale zastesklo a tryskem jsi pádila silnicí mě hledat. Díky duchapřítomné reakci řidiče kamionu, který zablokoval cestu ostatním autům, se podařilo tě v pořádku odchytit a brzy jsme se zase shledali. 

Později už jsem tě nechtěla nechávat takhle opuštěnou, proto jsem si vybojovala, že jsi se mnou bydlela na ústecké vysokoškolské koleji a byla jsi tak mou věrnou parťačkou i během studií.

Jednoho dne jsem k nám do smečky přivedla kluka.  A ten si tě okamžitě zamiloval, mazlil se s tebou, chodil tě venčit a mně se tak moc líbil jeho přístup k tobě a to, jak jste spolu začali přirozeně fungovat, že jsem se i díky tobě rozhodla, že si ho nechám. Z toho kluka se stal můj manžel a až do tvého posledního dne tu byl pro tebe a ty pro něj.

Dokonce jsi nám i odpustila, když jsme do tvého už klidnějšího postaršího života přivedli bláznivého puberťáka Tondu. Ze začátku jsi sice trošku doufala, že ta malá otravná chlupatá kulička je u nás jen na návštěvě, ale později jsi ho vzala na milost a naučila ho hrát si s tebou jen tak akorát, abys to mohla opětovat i ty.

Dmuli jsme se pýchou pokaždé, když jsme s tebou vyrazili na výlet, nebo na procházku. Tvůj ladný poklus a vznešený aristokratický vzhled poutal obdivné pohledy všech kolemjdoucích a velmi často nás lidé zastavovali, aby si tě mohli prohlédnout zblízka a dozvědět se o tobě něco víc, někdy i k našemu pobavení např. jestli jsi ta kolie Lassie, nebo zda je Tony (australský ovčák) tvoje štěňátko. 

Tvé srdce bylo tak veliké, že dokázalo v kombinaci s tvou přátelskou povahou rozdávat radost i druhým. Úspěšně jsme spolu absolvovaly canisterapeutické zkoušky a ty jsi začala navštěvovat děti, seniory i nemocné pacienty, kteří díky tobě vždy alespoň na chvíli pookřáli, mohli tě hladit, dávat ti pamlsky a pak plni zážitků o tom povyprávět svým rodinám.

Posledních pár let už sis užívala zaslouženého a spokojeného psího důchodu v našem domečku se zahradou, ale i na stará kolena o tobě bylo slyšet, když jsi běhala zahradou a štěkala na potenciální lumpíky, co šli okolo. Ale neboj, štěkala jsi jen tak akorát, že i sousedi tě měli moc rádi a když bylo potřeba nás zastoupit, starali se o tebe jako o vlastní.

Naše dcera Anička si tě užila jen krátce na to, aby si tě pamatovala. Ale můžu ti slíbit, že až z toho bude mít jen trochu rozum, moc ráda jí o tobě budu vyprávět a ukazovat na fotkách, jak nádherná jsi byla.

Moc děkuju Ludmila Zapletalová, že jsem měla tu obrovskou čest stát se tvojí paničkou.

A tobě, Freyo, děkuju za všechno. Moc tě miluju a nikdy nezapomenu